Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Četli jste knihy Roberta Fulguma???


....jedna z nich se jmenuje Opravdová láska a jestli chcete, máte tady předmluvu a ukázky z této neobvyklé knihy...ta mě opravdu zaujala a inspirovala vlastně k této stránce...


PREDMLUVA:

http://ld.johanesville.net/fulghum-03-opravdova-laska


UKAZKY:

http://ld.johanesville.net/fulghum-03-opravdova-laska?page=0


No a mě napadlo, že každý v sobě nosí ten svůj jedinečný příběh lásky...


...nemusí to být ani seznámení se svým partnerem, může to být třeba něco z  minulosti - příběh ze života babičky a dědy...nebo kamarádů...láska nemusela přetrvat, ale v tu chvíli, kdy se žila, byla cítit a byla silná a jedinečná...a když si budete přát, aby zůstala nezapomenuta...napíšete ji, samozřejmě anonymně, na tuto stránku do příspěvků.


...jediná podmínka je, že se ten příběh musel udát...musí být na základě skutečné události, skutečného citu nebo jen pocitu...


Takže, prosím, prostor pro Vás a Vaše love story...

...zavzpomínejte, zasněte se a pište...  pište...

Každý příběh Obrazekmá svoji důstojnost, cenu a krásu a přál by si být uchován...


...není to právě ten Váš?

Sasanka Obrazek

 

Náhledy fotografií ze složky srdce

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re: Hrozně chci dítě!!!!

(Denisa, 31. 10. 2010 18:43)

Ahoj Katko =)) je mi 17 ale od 14 let sem stejná ,chci mít po škole a sem taky posedlá dětmi,a mě to štve že nejsem starší,ale uteče nám to věř tomu =))

Láska přes INTERNET

(Lenka, 8. 3. 2010 9:12)

Po dvou letech se semnou přítel rozešel.Byla jsem zničená a na dně,rozhodla jsem se že poprvé skusím jít na chat a popovídat si o tom a vyzpovídat se,na mou zprávu mi odpověděl klik Ajchy a zacali jsme si povídat od 10h vecer do 6h rána strasne to uteklo vymenili si cisla a psali si trvalo to asi 3 týdny a pak mě pozval k sobě na chatu na oslavu narozenin náhoda byla ze to byl zrovna kdyz jsem mela narozeniny i já.Byl z J.Hradce a tak pro mě v pátek přijel a v sobozu jsme meli jed k nemu. Přijel v ruce měl puget 13ti růží,velikého plyšáka delfína a bonboniéru pro mé rodiče.Byl to 100% gentleman.Sruhý den jsme vyrazili na chatu cesta trvala 3H a ja za tu cestu skoro nic nerekla myslela jsem na byvaleho přítele a brecela nevím zda to poznal nebo ne. Přijeli jsme na chatu a ja stále nemluvila pak jsem se konecne rozmluvila a porádne si to uzila nic odeme necekal a nechtel pak jsme usli spolu v posteli ale nic se nestalo cekal na mě az mi bude lip a zpríjemnoval mi to ten týden na chate byl uzasný ráda na to vzpomínám.Pak ale byl den kdy jsem jela domu odvezl mě tedy domu.Cestou jsme se zastavili za kamarádkou s kterou me byvalý podvedl ale dopadla tak jako já tak jsme se staly prítelkinemi do ted cestou od kamárádky domu prselo a on zmokl tak sem ridila aby se prevlékl a ususil,ale 20km od mého bydliste jsem to celne napálila do druhého auta docela vázná nehoda mě odvezla sanitka mu se nic nestalo a tem co byli v druhém aute taky ne,to kdo boural vzal na sebe. je to zvlástní sle ta nehoda nás dala 100% dohromady neco se ve mě pohlo a já ho zacala mít ráda on mě měl rád uz dýl po prijezdu k nám domu mě a jeho rodice pevne obejmuli po týdnu jsme odjeli zase na chatu a tam jsme pocali nasi dceru esterku jeho rodicum to zavolal mym jsme to rekli osobne.V 7mesici tehotenství jsme se vzali a já porodila dceru krásnou dceru která byla celá po něm bylo to krásné po roku jsem porodila syna Matyáše a jsme ted 4 člená ŠŤASTNÁ rodina. Vše zkončilo lépe než si kdo dokáže představit.Tohle je má Láska přez internet a trvá i po 3 letech a jsme všichni štastní. je to zvláštní ale láska prez internet existuje kdyby mi to nekto rekl tak bych neverila ale my jsme zivým důkazem. Každý strůjcem svého štěstí a já ho už našla Heppy End

Teď jsem šťastná že to skončilo

(Hanka, 9. 1. 2010 20:47)

Ve škole jsem poznala skvělýho kluka. Zamilovala jsem se do něj a on asi taky. Alespoň to tak vypadalo. Psal mi zamilovaný SMS volal. Když jsem ho, ale potkala někde mezi jeho přáteli bylo to skoro jako kdyby mě neznal. Ikdyž to vypadalo že to myslí vážně asi to tak nebylo. Ráno na mě čekal na zastávce, zval mě ven i k rodičům. To trva jen nějakou dobu. Chodili jsme spolu a pak mi najednou oznámil že začal chodit s mojí nejlepší kamarádkou. Cítila jsem se mizerně a chtěla jsem ho zpátky. Pak jsem poznala ještě nového kluka který se do mě zamiloval, ale já se nedokázala tak rychle rozhodnout kterého si vybrat. Toho prvního jsem chtěla zpátky. Teď jsem ráda že to tak není až teď pořádně vidím co je vlastně zač. Opravdu nechápu co se mi na něm tak líbylo. Jen vím že kvůli němu jsem málem přišla o svoji nynější lásku. Nakonec jsem si vybrala toho druhého a nic lepšího jsem udělat nemohla. Ikdyž jsem ho zezačátku brala jen jako kamaráda a myslela si že mezi námi nikdy nic víc nebude ikdyž on chtěl nebyla to pravda. Teď jsme spolu už celkem dlouho. Moc ho miluju a zemřela bych pro něj a vím že on to cítí stějně.

miluju ho ale bojím se...

(amam, 4. 11. 2009 17:54)

znám kluka. nejdřív jsme si neměli ani co říct, pak jsme byli kamaradi ale pak jsem se zamilovala. miluju ho snad nejvííc jak to jde...chodím s ním do clubu a taky do školy. všichni říkají že to vypadá že mně má taky rád ale já to teda rozhodně nevidím... on je milej a hodnej a má spoustu kamarádek i mezy holkama a já newm jestli mě bere jako kamaradku nebo něco jiného. i když to tak někdy opravdu vypadá :) že mě miluje tak se strašně bojím mu říct že h miluju .. i když všude v horoskopech atd mi v lássce vychází štěstí a rande. ale já se bojím ... nevím jestli mu to dokážu říct ale musíím. i když se bojím musim sebrat odvahu. ale tý v tomhle případě moc nemém nevím co mám dělat! :(

mluju ho moc...

( mmmmmmmmmmmmmm, 4. 11. 2009 17:45)

láska bolí... to ví už každý ale když se to povede tak je pak krásně. doufám že mně se to povede. moc miluju jednoho kluka :) ale už ted mě to tam bolí..:( ale někdy zase ne.. když se mnou mluvíatd. ... řeknu mu to a skusím svoje štěstí uvidíme..

I to je love story

(Aya, 21. 8. 2009 21:07)

Motto:,,Byl jsem mnohokrát zrazen lidmi,nikdy svým psem...-epitaf na psím hřbitově v Provence(Francie)...
Tolik lásky v jedné,prosté větě.Já,Toník,pejsek z útulku Plzen-Valcha,jsem až do svých 3 let poznal jen opak.Bití,zradu,záblesk naděje,která po pár dnech skončila opět v kotci v útulku.Byl jsem ,,ztracený,nenapravitelný případ,téměř odepsaný.Po týrání,bití, hladovění,zlámaných žebrech a ocásku,jsem lidem pomalu,ale jistě přestával věřit.Za jasných měsíčních nocí,kdy větší psí kámoši hleděli skrze mříže na hvězdy a žalostně vyli,svěřujíce okolnímu světu svůj žal a bolest nenaplněné lásky,lásky k člověku,jsme my,malí,leželi v maringotce bez oken,na slámě a hvězdy neviděli. Vězni,odsouzení k čekání na zázrak v podobě dvounohého tvora,jménem honosným nazývaným:,,Člověk,náš Bůh nebo dˇábel."I já lehával poblíž dveří,abych slyšel zvuky...A často se stávalo,že se otevřela velká,kovová vrata a tam se objevil Ten,na kterého jsme čekali my,všichni.V tu chvíli se z přátel,kamarádů,kteří se dělili o deku,vodu a pár granulí,stávali nepřátelé na život a na smrt.To vše kvůli nejsilnějšímu citu na světě:,,Lásce"...A vítěz byl vždy jen jeden.Postupně jsem nedoufal,že i mě,po vrácení na dobu zkušební,někdo k sobě vezme.Nechtěl jsem moc.Jen domov,postel,mističku a ruku,která mě před spaním pohladí po mé blondˇaté hlavě.A čas plynul.A přestával jsem jíst,pomalu mě opouštěla víra i naděje.A jen jsem ležel,spal,nechtěl nic vnímat... Začátkem květnových,jarních dnů jsem zaslechl hlas,velmi blizoučko.,,Prosím,ten pejsek je také k mání?"Tu větu nelze zapomenout.A v zápětí jsem znovu slyšel,jako mnohokrát,že jsem problémový.Křehká paní u mě stála a jako by nevnímala tyto prázdné,pro mě zdrcující věty.Zvihl jsem oči a naše zraky se setkaly.Měla zvláštní,tak černé,smutné oči,jako já a dlouhé,černé vlasy,no..jako fenka afgánského chrta.Dlouze na mě hleděla a potom cosi zašeptala personálu útulku a rychle odcházela...Lehl jsem si a zase nejedl.Už jsem nepřemýšlel o budoucnosti,o svých touhách.Mé psí srdce by další zklamání neuneslo.A přišel 9.květen,nádherný,takový den,jako z filmu.Pospával jsem,ani již nepil a do mého polobdění promluvil hlas:,,Dobrý den,jsem tady.Ano,chci Toníka!"Nenechala je mluvit dál,považovala to za zbytečnou ztrátu času,který je nám vyměřen.A přede mne položila něco pištivého,modrého,měkkého...A já se toho bál!Bál jsem se,že jediný můj chybný krok,pohyb,ji navždy vyžene.,,To je hračka,je tvá,tady mistička,vodítko a obojek...\"Pomalu,jemně mně připnula obojek a já viděl,jak brána se otvírá...Pro mě,pro ni.A za štěkotu a nářku všech kamarádů,co dál budou snit svůj sen,jsme vyšli branou ven.Kam?Do života...Kamarádi,co vám mám povídat.Život je nádherný,když máte koho milovat a ještě krásnější,když jste milován...Je pozdě večer,čeká nás zase zítra Den.A já,když usíná,moje víla z pohádky,si lehnu vedle jejích vlasů,abych,kdykoliv se probudím,věděl,že to je skutečnost,ne sen...,,Ayo,pojdˇuž spát,je jasná obloha a jaro.Vidíš?Tam...To je psí hvězda Naděje-Sírius"...Toník.

jak mě rodiče naučili, co je láska

(Helena, 18. 8. 2009 14:25)

celý život poslouchám (moc ráda) stále dokola už trochu ošoupaný, ale pro mě pořád stejně jiskřivý příběh. Stalo se před 35 lety, kdy si mí rodiče dali prvomájovou hubičku. Za týden žádal taťka mamku o ruku a za 3 měsíce byla svatba.Pocházejí ze stejné vesnice, sledovali zpovzdálí své osudy...až si tatínek - velmi pohledný a ženami žádaný mladíček - řekl - tu chci a žádnou jinou. Velkou vírou se nakazila maminka. Když mi před 5 lety řekla, že se do taťky znovu zamilovala, darovala mi ten nejkrásnější dar. Dala mi víru v lásku. A mé přání bylo a je, říct to samé jednou svým dětem. Doteď k nám chodí mí známí a říkají, že jsou naši jako hrdličky...mačkají si ruce do modra, škrabkají se za uchem a vládne u nás pohoda. Ptám se jich stále dokola JAK to člověk pozná. A dostanu vždy stejnou odpověď - prostě to cítíš. Je Ti smutno bez něj, trávíš s ním veškeré volné chvíle, těšíš se na něj..a on to cítí stejně. Před několika dny jsem potkala svou lásku. Padla hubička, i když ne prvomájová..od toho momentu jsme vlastně pořád spolu. Víte, co je na tom nejkrásnější? Že jeho rodiče ho taky naučili, co je láska. Má stejnou víru, cítí stejnou potřebu být mi nablízku. Je mi 27 a nějaký ten šrám mám za sebou. Ale řeknu vám, že takovouhle hrdost, naplnění a souznění jsem nezažila. Držím nám palce. A vám všem taky. A věřím, že vychováme další děti, kteří budou vědět, co je to láska...i když se tento příběh taky časem trochu ošoupe

i ze srandy může být láska

(anonym, 16. 8. 2009 22:36)

poznali jsem se celkem náhodou a to přes kámoše..když jsme ho poprvý viděla v hlavě mi hrklo :panebože co to je? :-D přišel mi jak z jiný planety..postupem času sme se začli víc poznávat(jako kamarádi) a zjistila jsem že je to vlastně fajn kluk , dobrej kamarád na pokec, co dokáže poradit a dokáže vám pomoct..nikdy by mě nenapadlo že spolu bduem chodit..no ale stalo se..jednou mu napsal ten náš kámoš že s nim chci chodit(ze srandy:D ) v tu chvíli jsme myslela že ho asi zabiju protože to tak nebylo...no ale s Mišákem jsme se o tom začli bavit nejdřív jako no neber ho vážne ale asi za pul hodiny mi napsal...no hele a co kdyby jsme to jen "zkusili" a když to nepudje tak se nic nestane..říkala jsem si jako proč to nezkusit že za to nic nedám popravdě je to fajn kluk tak to zkusim..tak jsem s tim souhlasila..druhej den sme šli ven a on nic..prostě jako kdyby sme si nic nenapsali..no byli jsme venku ještě s pár lidma a pak jsem musela domu..a prisla mi sms :promin za moje chování ale já to chci vědet od tebe přímo jestli teda jo nebo ne..no tak dalsi den jsme sli ven a už to bylo něco uplne jinýho..na uvítanou pusu...no a postupne se to začlo rozjíždět...ze "zkoušky" vzniknul vztah:-) a vubec toho nelituju..zjistila jsem totiž,že je uplně jinej než ty "namachrovaný" kluci který nevěděj na kterou holku dřív koukat...byl a je jenom můj a jsem si jistá že mě miluje..:-) ted je to pul roku co jsme spolu a nemůžu si stěžovat protože to je fakt nádhernej vztah, v kterým vim co si mužu a nemužu dovolit..vztah za kterej sem moc ráda:-) MILUJU TĚ Mišáku

Měj rád, ale NEMILUJ !!

(Deni, 12. 8. 2009 21:52)

Každý v životě se aleaspoň jednou zamiloval. Ať už to skončí hezkým happiendem nebo naopak. Předpokládám, že už se stalo téměř většině, že se zamilovali do člověka, kterého nemůžou mít. Bojovat mohou jakkoliv, ale nemají šanci. Ale proč je to tak? ..Zažijou spolu krásné chvíle, mají se rádi, něco je stále pořád k sobě táhne, jsou neodlučitelní přátelé a jsou si oporou, i když věkový rozdíl je poměrně 7 let.. a přesto všechno se nemohou milovat!? Nemohou, protože tím by ublížil zase jiné osobě! ..Bohužel v některých případech je láska slepá..

Nevyberete si,..

(Jaeny, 3. 8. 2009 19:29)

Tak kde mám začít, asi od toho jak můj "vztahový" jest-li se tomu tak dá říci, život začal,. Přišla jsem o panictvý v nějákých 17 letech, a moje vztahy, týden, 14 dní, nebo dva měsíce?? To je k smíchu,. I když jsem dotáhla svůj sexuální život na neuvěřitelné číslo, což sem pochopitelně psát nebudu, jsem dospěla k jednomu názoru,. A toho se také budu samozdřejmě držet,. Nedávno jsem měla svůj nejdelší vztah byl to necelý rok, můj tehdejší přítel byl milý, staral se o mě, mohla jsem mít od něho coko-li, co by jsem mu řekla,. Ale já hloupá si toho nevážila,. Bohužel v tom vztahu mi něco chybělo a to ta vášeň, to čemu já říkám láska z mé strany! Tak jsem se jednou opila a vyspala jsem se s největším blbecem, což u mě je normální, já do nich pomalu vrážím:) Ale vážila jsem si natolik sebe, a mého přítele že jsem mu to řekla, samozdřejmě že se vztahem byl konec, a já potom otěhotněla, s blbečkem,. CO na to dodat, bohužel mě za to hodně lidí bude odsuzovat ale já si to nechala vzít,. Pak jsem se konečně zamilovala do bratra blbečka, byl straší, pěkný a ze začátku hodný alespoň jsem si to myslela,. byla to hezká noc s ním, a vůbec toho nelituji, i když po té noci se mi neozval, oplakala jsem to ale hysterické scény nejsem zvyklá dělat,.Zase jsem milovala toho nepravého zdřejmě,. Teď po nějáké době mám nového přítele, je hodný, milý ale zase ta vášeň tam chybí, ale myslím že takových lidí si musíme vážit jsou vděčný zacoko-li,.. A proto vím že v každém vztahu jeden miluje víc, a druhý míň, a jestli se někomu poštěstilo mít to vzájemné tak vám to přeji musí to být nádherný pocit, já jsi to už asi nezasloužím,.. A samozdřejmě s "Láskou" Jeany

Hřích

(Anonym, 15. 7. 2009 11:05)

Konečně jsem objevila stránku, kam svůj příběh mohu napsat xD Myslela jsem na něj pořád. Při sexu, při cigaretě .. byl to jako sen .. brzy jsem si začla dělat velké iluze, ale některé se doopravdy vyplnili .. , ale jedno mi pořád vrtá hlavou proč chlap s miminkem po mě jede a proč obyčejně neobyčejný kluk mě přehlíží, když po mě celou dobu jel .. LIDI TI, KTEŘÍ BYLI ZKLAMANÝ LÁSKOU A PODOBNĚ PIŠTE MI SEM .. ZAKALÍME, POKECÁME 14+ mějte se xD nenapsala jsem sem celý příběh

NEBUDU.... :P

(:-*°°NłTCHł°°:-*, 18. 6. 2009 14:11)

NEBUDU SEM PSÁT SVOJE PŘÍBĚHY... PAČ PAK BY JE VĚDĚLI VŠICI A TO JÁ NECI...SVOJE TRÁPENÍ MÁ KAŽDÝ INÝ ČLOVĚK A NEMYSLÍM SI ŽE BY CHTĚL NĚCO SEM PSÁT.... PLOSTĚ SRRY... ALE JA SEM NIC NENAPÍŠU....

nesprávná láska

(xxx, 18. 6. 2009 13:18)

strašně sem se zamilovala do kluka od naproti co chodí se mnou do třídy už to ví ae má jinou a furt mi vypraví budem přátelé je to hrozný potřebuju pomoct už pro mě asi nemá život cenu nemám pro co žít když mě ON nechce

Láska dokáže změnit celý náš život

(malluska, 9. 6. 2009 11:18)

Je to dlouho,ale pořád si vzpomínám....Jednoho dne jsem potrkala kluka,kterého jsem znala spoustu let,ale nikdy bych nevěřila,že s ním zustanu až do ted...Je to tak,že měl bratrance z kterým jsem se hodně bavila,,on zase měl kamarády bez kterých,by nebyl asi ani jedem den.Jenoho dne zamnou přišel jeden klik,který se právě přistěhoval,tak jsem se sním začala bavit,,,,Mno a pak se to stalo přišel za mnou s tím že semnou chce chodit byl to feták,hulil a tak dale,ale řekla jsem si proč ne nezkusit.CHtěla jsem ho strašně hloudo,ale nechtěla jsem žadneho kluka fetaka,nebo takového kluka kjterý si neumí vážit svou holku..Zkusilůa jsem to a chtěla ho změnit,chodili jsme z polu pul roku,pak přestal hulit a fetovat a to jen kvulu mě.Přesně 14.2.08 jsme polu byli už pul roku svěřila jsem se mu a on zas mě,dozvěděla jsem se hodně nových věcí ale to nekrasnější je to že mi řekl,že jsem jedina holka ktera ho snesla,ktera ho změnila,ktera mu potevřela srdce a ten v devátem měsici spolu budeme 2 roky.Nikdy nevíte co se vlastně zkryvá v drsném a takovém chlapci ...Do ted ho myluji a neminím na něj zapomenout miško miluji tě ....

Nevím co sem napsat...

(Alča, 3. 1. 2009 21:13)

Ani nevím kde začít... Asi tady... V šesté třídě sem se kamarádila s jednou holkou jménem Karolína. Karolína za mnou přišla že se jí líbí jedem kluk ze třídy jménem Filip. A tím vlastně všechno začalo. Já jsem Karolíně Filipa dohazovala. Jako obvykle se mi zadařilo. Jenom že spolu chodili asi tak týden. S Filipem sem se kamarádila a z mé strany v tom nic jiného nebylo, proto jsem vůbec nepoznala, že mě balí. Filip se s Karolínou rozešel a já vůbec nechápala proč. Pak se na mě Kája naštvala, že jsem jí ho prej přebrala, cože nebyla pravda. Ale ona si to nenechala vymluvit. Nejhorší na tom všem bylo, že se mi Filip začal líbit a Karolíně se tak jakoby potvrdilo, že jsem jí ho přebrala, když jsem s Filipem opravdu začala chodit. Bylo to úžasný! Chodila sem s ním 7 měsíců. Poprvý sem se s ním líbala a všechno bylo vážně super. Všechny ty zážitkyy v kině anebo u mě doma- prostě super! No jo, ale potom přišly prázdniny. Filip odjel na spustu táboru a měl doslova nabitý program. Za to já byla pořád doma. Ke konci prázdnin konečně přijel! Hyla jsem šťastná, že ho zase uvidím po dlouhé době!
Povídali jsme si přes ICQ. Já celá nadšená, že ho bude zase moct obejmout a políbit, ale on mi dal kopačky, že prý poznal nějakou jinou holku. V tu chvíli jsem byla totálně na dně... Po nocích jsem brečela a přála si, aby to nebyla pravda...
Ve škole jsme se navzájem nevšímali. On za chvíli začal chodit s jedou holkou ze třídy, celý 4 měsíce sem se musela dívat na to jak se s ní baví, jak jí kouká do očí a objím ji! Bylo to příšerný! Ale zase jsem pochopila Karolínu, muselo to pro ní bejt taky takový jako pro mě.
Na ICQ jsem ho chvilku ignorovala. Potom jsem si s ním psala jako kamarádka. (Sice píšu jako kamarádka, ale já ho přes to všechno pořád milovala).
Ona se s ním rozešla. Bylo mi divný, že mi najdnou z nišeho nic napsal, že mě miluje celou dobu co s ní chodil a že lituje našeho rozchodu a že mu strašně chybím...
Já jsem na to koukala dost vyjeveně. Jistě, pořád ho miluju, ale přece nejsem žádná jeho náhradnice.
Na to jsem mu napsala celou pravdu. Všechno jsem mu to vyklopila, že na něj od září se snažím zapomenout, ale že je pravda, že na něj pořád myslím, ale nezmínila jsem se o tom, žeho taky miluju...
Pak jsem se ho zeptala proč teda s Luckou chodil tak duho když litoval hnedod začátku? Odepsal, že vůbec neví a že je to idiot.
No já jsem vůbec nevěděla co si o tom mám myslet. Z jedné strany sem byla ráda, že na mě nezapomněl, ale z druhé mi to fakt přišlo, jako že Lucka mu dala kopačky a on hned přišel za mnou...
Poradila jsem se s kámoškama a s tetou, se kterou jsme v podstatě nejlepší kámošky, ale ona to vnímá úplně jinak než já, bere to jako blbou školní lásku a vůbec to nebere vážně tak jako já, protože si myslí,že Filip je blbec.
Já ho fakt miluju pořád, ale už s ním nechci chodit, kdybych ho aspon tak nemilovala....
Je to fakt těžký, furt na něj myslím, ale stejně bych se sama sobě nemohla podívat do očí, kdyýbych s ním znova chodila a ani nikomu z rodiny, protože například moje babička, ví, že si mě Filip nezaslouží, a podle mě si myslí, že jsem hloupá, že on pískne a já přiběhnu...
No nevím, no...
Poradíš mi ty?? Můj email: www.alca.995@seznam.cz
P.S. : Tu knihu si určitě přečtu!

Krajanka

(Hynek, 5. 5. 2008 19:12)

Na levé straně Vltavy vybíhá protáhlý hřeben a na něm komplex budov ve tvaru písmene T,spojený vysílací věží.Počítačový sál,kanceláře,dílny a padesát skvělých lidí.Počátkem srpna 2004 jsem tam začal vykonávat ostrahu budov.A zde začíná můj příběh.Příběh padesátiletého strážného a krásné Inženýrky.
"No a mám to.Teď to jen vytisknout.A hele,nový strážný.Dobrý den,potřebovala bych klíč 43."
"Nevím,jestli můžu,ale tady jej máte."
"Nebojte se."
Je večer.
"Paní Inženýrko,musím obejít budovu,v kolik asi odcházíte?"
"Ale pojďte dál,jak jde život?"
"Rozvádím se."
"To já už jsem rozvedená.Kdy budete mít dovolenou?Neodcházejte,budete tu i zítra?"Připadalo mně to jako krásný sen.Je ráno,přicházejí zaměstnanci."Dobrý den,zde máte klíč,sluníčko se Vám již opírá do kanceláře."Za chvíli to předám recepční a domů.Nakoupit,uvařit,Honza bude mít hlad."Ahoj synáčku,kolik brambor?"
"Šest.Jak se Ti líbí táto v novém zaměstnání?"
"Po prvé se těším do práce a přeber si to."
Jsem ve službě.
Procházím se zahradami,lampy tu svítí na rododendrony.Je vlahá noc babího léta.Telefon.Zvednu a nic."Inženýrka Věra."
"Dobrý večer.Máte odkódováno,zde je Váš klíč."Jak krásně řekla "děkuju".Zní to Moravsky,ale to se mně jen tak zdá."Vy nejste asi ze středních Čech."
"To neuhádnete,přestěhovala jsem se před 5.lety z Moravy."
"Já jsem také Z Moravy,tak to jste studovala Báňskou v Ostravě."
"Ano."
"Také jsem chtěl,ale za socialismu se to zdálo zbytečné,vzal jsem si prodavačku."
"Na Moravě jsem nechala maminku,táta zemřel,kdyš mně bylo 20.Byl myslivec,chodívala jsem s ním na polovačky.Měli jsme a vlastě máme vinohrad,sklípek i ten švestkový sad."
"Věro vy jste žila v nejkrásnějším koutu Moravy.Já jsem ze Střední Moravy,tam kde se dotýká Haná Valašska.Strýc má také švestkový sad,můžu přivést?"
"Ne já nepiju"
Krajanka zpod Bílých Karpat odjíždí,na stole v recepci voní ranní káva.
Všude je bílo.Nohy se boří po kolena do sněhu.
"Dobrý večer,můžete zakódovat.Co tady děláte po nocích,to musí být nuda."
"50 sklapovaček,chtěl bych zpátky k hasičům"
"Aha sedy-lehy,já jich dělám 100 a také pár ženských kliků."
Je jaro.
Po skle tečou pramínky z roztátého sněhu."Jak Vám dopadl konkurz?"
"Nevzali mně."
"Jsem ráda,že zůstáváte."
"Paní Věro.Vám je 32 a Vaší Helence 13."
"Ano,narodila se v prvním semestru na fakultě.5 roků jsme spolu žily na koleji.Musela jsem se spolehnout sama na sebe,měla jsem už jen maminku"
"Vy jste se rvala s životem,ale nakonec jste zvítězila."
"Né docela,něco mně chybí."
Červen.
Jsem znovu hasičem,ale toužím po Ostrovu krásných lidí.

nenaplněná láska

(sara, 16. 2. 2008 13:25)

proč je o tak hrozné?proč tady nemůže být se mnou?jaké by to bylo krásné..už je tomu asi přes dva roky co jsem se zamilovala do jednoho zahraničního zpěváka-jasně každý si řekne to je hloupost a ta holka je najaká divná.. na vašem místě bych možná tvrdila to samé ale ja jediná to vidím z té mé stránky!ani moji nejbližší to nedokáží pohopit ale já jim to nemám za zlé.ubědomuju si že jsem nejspíš ztratila dva roky života kvůli člověku který ani neví že existuju.ale fakt je že jsem nikdy necítila k nikomu tak vřelý cit jako k němu.stačilo by tak málo jen aby tady byl a opětval mojí lásku!on je taky člověk jako každý z nás. jak tak čas ubíhá pomaličku se ztrácí i ten hluboký cit.ale vím že kdyby se tady právě ted objevil všechno se vrátí.kolikrát jsem si položila otázku-opravdu věříš že jednou vstoupí do dveří?- odpoved prišla ze srdce a ne z rozumu já vím ale věřím!

važ te si jí ...

(sám, 10. 8. 2007 1:23)

... chodí kolem vás číhá a tváří se, že zde není pro vás, říkate si tohle se nemá, tohle je zakázaný a stímhle se začínat nemá - stále jen ne ne ne, a tohle nenene žene vaše sebevedomí nahoru, až je tak vysoko že si říkate, že niní nic co by jste nedokázali, no a jste v tom až po uši, skrýváte to za slova mám Tě rád, přestože tím chcete říci něco úplně jiného, nemyslíte na nic jiného na nikoho jiného , a pořád si myslíte ano jde jen o sex - nene, už ani ten největší lupič, nedokáže urást tolik času, což je pro vás snadným soustem, zrušit sebedůležitější setkání a to proto, že vy víte o důležitějším... ano vše je moc hezký do té doby, než v tom zůstanete sami... tak v tuhle chvíli je láska největší, do té doby jí jen procházíte, ale pak udeří, jako jen taka sama od sebe a vy sní sedíte sami a říkáte si kam se vlastně vytratila a proč, co jsem ti udělal, kam jdeš, vrať se ... je pozdě ... " měl jsem stěstí lásku jsem potkal" děkuji jí zato a to přesto, že bolí tak moc bolí ... 96_elp

..láska je to,co jsi s někým prožil....

(Marie , 29. 6. 2007 19:52)

...byla vdaná už několik let,měla dvě hezké děti a manžela,který jí-ne snad snesl modré z nebe-ale dokázal dát pocit bezpečí,jistoty,domova..,který stál vždycky při ní.Co na tom,že byl občas morous,že měl moc práce,z které chodil domů večer,co na tom,že si s ním kolikrát ani nepopovídala jaký měla den(připravovala dětské kašičky,prala,vařila,žehlila,uklízela a někdy zírala na hloupé telenovely,které jí byly k smíchu.),protože on byl kolikrát z práce tak vypovídaný,že byl rád,když klesl do křesla a mlčel.A tak mlčela taky,musí si přece odpočinout.A tak šel čas...dítka povyrostla a kašiček už nebylo třeba.A ona měla stále víc času na sebe a přemýšlení o sobě.A přišla na to,že si málo užila života.
Jednou na nějaké párty,na kterou vlastně vůbec nechtěla jít,se dala do řeči s mužem.Vlastně on se dal do řeči s ní.Znala ho-a prostě ho nesnášela.Představoval všechno,co ona něměla ráda.Dokázal člověka urazit,sebe vychválit a ještě mu to přišlo vtipné.Byl jí protivný a řekla mu,aby jí dal pokoj.Nedal-a ona si s ním nakonec šla zatančit.A byla ztracená.Takovou sexuální přitažlivost snad nepoznala...Prostě si s ním začala.Ona,která vždycky odsuzovala nevěru,ona se zamilovala....ne hned...plíživě,pomalu ani nevěděla jak.A on do ní taky.Pro něj to byla čára přes rozpočet,s tím nepočítal.Kradli chvilky,které byly plné vášně a milování.Nikdy si neřekli,že se milují,ale věděli to oba.A báli se toho,protože ani jeden z nich nehodlal rozbít svou rodinu.
Byla to zvláštní láska.Přišla nečekaně a byla vášnivá.Přišla nechtěná,ale byla přijatá a prožívaná.Ona se cítila zase jako mladinká dívka,sebejistá,krásná,žádoucí-díky jemu.Ta láska byla svým způsobem jedinečná-právě proto,že je oba tak zaskočila.Nebyla vítána,přesto přišla.Oba měli dost rozumu a v nejlepším si řekli sbohem.A ona dodnes za tuhle lásku děkuje,protože právě díky ní si nakonec uvědomila,že ten,koho miluje,je její manžel,který byl vždy při ní a s ní,který-ač možná tušil,že jeho žena je někdy jako ve snách,přesto se nikdy na nic neptal a ona přišla na zajímavou věc:díky té lásce cítí nyní k manželovi hlubokou úctu,lásku až srdce usedá a vděk za to,že je takový,jaký je a už ví,že jen s ním chce zestárnout.Najednou pochopila,že "mlčet"se dá i ve dvou,že slova nejsou vždycky nutná.Pochopila,že ta její "zakázaná láska" byl dar,který jí pomohl najít cestu k té pravé,jediné a osudové lásce.Protože s láskou je to tak:nejde o to,ji dávat.Nejde o to,ji dostávat.Láska se musí sdílet.


« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5