Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Četli jste knihy Roberta Fulguma???


....jedna z nich se jmenuje Opravdová láska a jestli chcete, máte tady předmluvu a ukázky z této neobvyklé knihy...ta mě opravdu zaujala a inspirovala vlastně k této stránce...


PREDMLUVA:

http://ld.johanesville.net/fulghum-03-opravdova-laska


UKAZKY:

http://ld.johanesville.net/fulghum-03-opravdova-laska?page=0


No a mě napadlo, že každý v sobě nosí ten svůj jedinečný příběh lásky...


...nemusí to být ani seznámení se svým partnerem, může to být třeba něco z  minulosti - příběh ze života babičky a dědy...nebo kamarádů...láska nemusela přetrvat, ale v tu chvíli, kdy se žila, byla cítit a byla silná a jedinečná...a když si budete přát, aby zůstala nezapomenuta...napíšete ji, samozřejmě anonymně, na tuto stránku do příspěvků.


...jediná podmínka je, že se ten příběh musel udát...musí být na základě skutečné události, skutečného citu nebo jen pocitu...


Takže, prosím, prostor pro Vás a Vaše love story...

...zavzpomínejte, zasněte se a pište...  pište...

Každý příběh Obrazekmá svoji důstojnost, cenu a krásu a přál by si být uchován...


...není to právě ten Váš?

Sasanka Obrazek

 

Náhledy fotografií ze složky srdce

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Láska přes internet

(Lenka, 23. 2. 2015 19:38)

Po dvou letech se semnou přítel rozešel.Byla jsem zničená a na dně,rozhodla jsem se že poprvé skusím jít na chat a popovídat si o tom a vyzpovídat se,na mou zprávu mi odpověděl klik Ajchy a zacali jsme si povídat od 10h vecer do 6h rána strasne to uteklo vymenili si cisla a psali si trvalo to asi 3 týdny a pak mě pozval k sobě na chatu na oslavu narozenin náhoda byla ze to byl zrovna kdyz jsem mela narozeniny i já.Byl z J.Hradce a tak pro mě v pátek přijel a v sobozu jsme meli jed k nemu. Přijel v ruce měl puget 13ti růží,velikého plyšáka delfína a bonboniéru pro mé rodiče.Byl to 100% gentleman.Sruhý den jsme vyrazili na chatu cesta trvala 3H a ja za tu cestu skoro nic nerekla myslela jsem na byvaleho přítele a brecela nevím zda to poznal nebo ne. Přijeli jsme na chatu a ja stále nemluvila pak jsem se konecne rozmluvila a porádne si to uzila nic odeme necekal a nechtel pak jsme usli spolu v posteli ale nic se nestalo cekal na mě az mi bude lip a zpríjemnoval mi to ten týden na chate byl uzasný ráda na to vzpomínám.Pak ale byl den kdy jsem jela domu odvezl mě tedy domu.Cestou jsme se zastavili za kamarádkou s kterou me byvalý podvedl ale dopadla tak jako já tak jsme se staly prítelkinemi do ted cestou od kamárádky domu prselo a on zmokl tak sem ridila aby se prevlékl a ususil,ale 20km od mého bydliste jsem to celne napálila do druhého auta docela vázná nehoda mě odvezla sanitka mu se nic nestalo a tem co byli v druhém aute taky ne,to kdo boural vzal na sebe. je to zvlástní sle ta nehoda nás dala 100% dohromady neco se ve mě pohlo a já ho zacala mít ráda on mě měl rád uz dýl po prijezdu k nám domu mě a jeho rodice pevne obejmuli po týdnu jsme odjeli zase na chatu a tam jsme pocali nasi dceru esterku jeho rodicum to zavolal mym jsme to rekli osobne.V 7mesici tehotenství jsme se vzali a já porodila dceru krásnou dceru která byla celá po něm bylo to krásné po roku jsem porodila syna Matyáše a jsme ted 4 člená ŠŤASTNÁ rodina. Vše zkončilo lépe než si kdo dokáže představit.Tohle je má Láska přez internet a trvá i po 3 letech a jsme všichni štastní. je to zvláštní ale láska prez internet existuje kdyby mi to nekto rekl tak bych neverila ale my jsme zivým důkazem. Každý strůjcem svého štěstí a já ho už našla Heppy End

Láska

(Mno, 23. 2. 2015 19:37)

ahojky mno jo láska doplatí na každýho....No tak jak bych začla měla jsem moc ráda kluka o hodně staršího upe sem byla zabouchlá dělala jsem všechno abych se mu líbila nic nezabíralo tak jsem se ho zaptala hele nechceš semnou chodit on NE V ŽÁDNYM PŘÍPADĚ...já se chtěla zabít byla jsem nadně...smutno...černo...tak jsem se otom pokoušela řezala jsem se...a po půl roce mi napsal jestli půjdu ven tak jsem šla on to viděl tak chtěl víslech vypadal ňák takhle:"ahoj"ahoj"tak co jak si se měla zaten půl rok?""jo popravdě uplně hrozně zkazil si mi život""jakto?"moc jsem tě chtě..""co to tady máš?"no to je to jak si mi zkazil život"zdrhla jsem do parku vzala žiletku a chtěla skončit věděla jsem že mi nikdy neřekne jo on byl jedinej tak jsem teda řízla"měla jsem před očima chvíli tvu ale jenom jsem zaslechla "miluju tě"a najednou jsem se probrala myslela jsem že jsem v nebi ale viděla jsem mázle známou tvář hezkou..kouzelnou...s krásnýma modrýma svítivíma očima a byl to on můj idol a já kde jsem on v nemocnici..."co jsi to chtěla udělat?""skončit""proč?""protože vím že tě nedostanu!..by si se zamě jenom styděl""ale...""táhni pryč nechci tě ani vidět kazíš mi život"...největší blbost co jsem kdy řekla...za pár dní mě pustili ale stejně mě rodiče nikam nepustili a já naněj musela furt myslet jednou mě pustili ven a já ho viděla všude tak jsem ho mylovala ale vzápětí nenáviděla-hrozný pocit-a najednou potkám jeho best kamaarády chodili jenom spolu tak se jich ptám:"kde je ...""no nikde..pryč nadobro""kde?co se stalo?""mno tak čim začít..""dělej sakra(se slzama v očích věděla jsem že se něco stalo je pryč nadobro)"Někdo ho zmlátil ale hodně špatně nikdo tam zrovna nebyl a...umřel"...běžela jsem pryč v slzách v očích chvilku jsem přemýšlelal co udělám a pak jsem se rozhodla ho následovat...skočila jsem z mostu...snad sme se sešli:-(


dobrej vymyslenej příběh ne?xD

kRAJANKA

(Hynek, 23. 2. 2015 19:36)

Na levé straně Vltavy vybíhá protáhlý hřeben a na něm komplex budov ve tvaru písmene T,spojený vysílací věží.Počítačový sál,kanceláře,dílny a padesát skvělých lidí.Počátkem srpna 2004 jsem tam začal vykonávat ostrahu budov.A zde začíná můj příběh.Příběh padesátiletého strážného a krásné Inženýrky.
"No a mám to.Teď to jen vytisknout.A hele,nový strážný.Dobrý den,potřebovala bych klíč 43."
"Nevím,jestli můžu,ale tady jej máte."
"Nebojte se."
Je večer.
"Paní Inženýrko,musím obejít budovu,v kolik asi odcházíte?"
"Ale pojďte dál,jak jde život?"
"Rozvádím se."
"To já už jsem rozvedená.Kdy budete mít dovolenou?Neodcházejte,budete tu i zítra?"Připadalo mně to jako krásný sen.Je ráno,přicházejí zaměstnanci."Dobrý den,zde máte klíč,sluníčko se Vám již opírá do kanceláře."Za chvíli to předám recepční a domů.Nakoupit,uvařit,Honza bude mít hlad."Ahoj synáčku,kolik brambor?"
"Šest.Jak se Ti líbí táto v novém zaměstnání?"
"Po prvé se těším do práce a přeber si to."
Jsem ve službě.
Procházím se zahradami,lampy tu svítí na rododendrony.Je vlahá noc babího léta.Telefon.Zvednu a nic."Inženýrka Věra."
"Dobrý večer.Máte odkódováno,zde je Váš klíč."Jak krásně řekla "děkuju".Zní to Moravsky,ale to se mně jen tak zdá."Vy nejste asi ze středních Čech."
"To neuhádnete,přestěhovala jsem se před 5.lety z Moravy."
"Já jsem také Z Moravy,tak to jste studovala Báňskou v Ostravě."
"Ano."
"Také jsem chtěl,ale za socialismu se to zdálo zbytečné,vzal jsem si prodavačku."
"Na Moravě jsem nechala maminku,táta zemřel,kdyš mně bylo 20.Byl myslivec,chodívala jsem s ním na polovačky.Měli jsme a vlastě máme vinohrad,sklípek i ten švestkový sad."
"Věro vy jste žila v nejkrásnějším koutu Moravy.Já jsem ze Střední Moravy,tam kde se dotýká Haná Valašska.Strýc má také švestkový sad,můžu přivést?"
"Ne já nepiju"
Krajanka zpod Bílých Karpat odjíždí,na stole v recepci voní ranní káva.
Všude je bílo.Nohy se boří po kolena do sněhu.
"Dobrý večer,můžete zakódovat.Co tady děláte po nocích,to musí být nuda."
"50 sklapovaček,chtěl bych zpátky k hasičům"
"Aha sedy-lehy,já jich dělám 100 a také pár ženských kliků."
Je jaro.
Po skle tečou pramínky z roztátého sněhu."Jak Vám dopadl konkurz?"
"Nevzali mně."
"Jsem ráda,že zůstáváte."
"Paní Věro.Vám je 32 a Vaší Helence 13."
"Ano,narodila se v prvním semestru na fakultě.5 roků jsme spolu žily na koleji.Musela jsem se spolehnout sama na sebe,měla jsem už jen maminku"
"Vy jste se rvala s životem,ale nakonec jste zvítězila."
"Né docela,něco mně chybí."
Červen.
Jsem znovu hasičem,ale toužím po Ostrovu krásných lidí.

Můj první a zatím jediný vztah

(slecna, 23. 2. 2015 19:34)

Loni pár dní před silvestrem - cca 26. nebo 27. jsem jela k jednomu kamarádovi na chatu, prostě na obyčejnou chlastačku, jako je každá jiná, akorát delší... Byla tam parta dobrých lidí. Celé dny jsme popíjeli, hráli hry, povídali si, chodili na procházky atd... Někdy tuším že bylo 28. nebo 29. se mi začal líbit jeden kluk z té party, respektive připadal mi hezký už od začátku... A tak jsem ho pomalu ale jistě začala balit, když on to opětoval, připadala jsem si jako v sedmém nebi. :) Do té doby mě nikdo aspoň trochu normální nebalil ... :/ Takhle to šlo až do silvestra (objímání, hlazení, lísání se k sobě atd...) Na silvestra jsme se koukali na hokej, já, on a jeho kamarád. Když byla pauza kamarád odešel, první co mě napadlo bylo to, že si dáme hubičku. Taky se tak stalo :) Potom jsme se párkrát líbali atd... :) Na silvestra jsme si dali silvestrovskou pusu... :) V tu chvíli jsem byla v sedmém nebi, protože on uměl tak báječně líbat! No prostě něco úžasného! :) Najednou se vzal a směřoval k chatě, kde jsme bydleli, ale cestou se mu udělalo nějak špatně či co a opřel se o sloup plotu vedlejšího domu. Já se ho ptala, jestli je v pohodě, jestli nechce nějak pomoct či tak... Ale on neodpovídal... Po chvíli se zhroutil a málem se nabodl na plot, ale já ho chytla... A zavolala na jeho kamaráda, který stál poblíž, ale toho kolabsu si nevšiml, protože byla šílená tma. Asi pět minut jsme ho tam křísili a pak jsme ho odvedli dovnitř. Po necelé hodině jsme šli spát. Další dne jsme jeli domu. Den po příjezdu jsme si psali, ale něco bylo špatně. Po chvíli mi napsal, že bychom se měli rozejít... Důvod mi nenapsal... Do dnes přemýšlím proč mi dal kopačky... A moc mě to mrzí... Ještě ke všemu se se mnou rozešel hrubým způsobem a přes facebook... Rozešel se se mnou den potom, co jsem mu zachránila život... Opravdu mám chuť se vrátit časem a nechat ho nabodnout na ten plot...

Jeden ze sta

(MILDA, 23. 2. 2015 19:33)

Pamatuješ na ty krásný společný chvilky .. Bylo Ti 14, mě 16 .. ale mě to nevadilo.. Byl si totiž největší romantik a gentleman, kterýho jsem poznala .. Myslela jsem na Tebe vážně každou noc .. Když si mě chytil za ruku, lehl si vedle mě, objal mě, políbil mě .. Byla jsem v sedmým nebi .. Naše dlouhý procházky lesem, koupání se v létě u řeky, MOJE „výhra“ ve fotbálku, naše lusknutí prstů a tvoje, vždy romantický PS. Miluju Tě .. Když jsme hráli flašku a já jen kvůli Tobě skončila málem nahá.. Ty si ale věděl, že jsem se nechtěla líbat s nikým jiným, než by si byl Ty.. Byl si někdo, kdo měl V.I.P. kartu a já ho k sobě pustila .. Vím, jsou to jen slova na obrazovce ale ty slova jdou od srdce, od srdce někoho, kdo Tě miloval.. Miloval ale bohužel zranil. Ano, byla jsem to já, kdo odešel .. Odešel v domnění, že bude mít někoho jinýho .. Lepšího, nadanějšího, romantičtějšího ..? To nevím ale vím, že to byla hodně velká chyba .. Chyba, za kterou jsem zaplatila .. Zaplatila tebou a ano, pokaždý, když nato myslím, tak mě stékají slzy .. Můžu si zato sama .. a chápu, jak moc Tě to muselo bolet .. Já to pocítila až teď a lituju všeho .. „Vrátit čas ..? Jak by bylo všechno jednodušší ..“
• Jednou přijde chvíle, kdy se vaše cesty rozejdou.Každý si vybere tu svou v naději, že se zase spojí.A najednou pochopíš, že všechno skončilo.Ve skutečnosti jen nemůžeš vrátit minulost.V tom okamžiku si uvědomíš, že některé věci se stávají jen jednou v životě. Bez ohledu na to, jak moc se budeš snažit to pocítit znovu...

Miluju tě :( ...

(Bára 14, 25. 6. 2014 18:02)

Chci se s váma podělit o příběh i když je smutný patří k lásce. Můj příběh se odehrává ve škole v 8.A. Už 3 roky jsem zamilovaná do jednoho kluka ze třídy , který se jmenuje Lukáš , aby jste měli přestavu jak vypadá tak je hubený, krásný, má modré oči a hnědé vlasy. Sedím kousek od něho. Už 3 roky Sedím uplně v zádu u dveří a on je o lavici vedle. Před rokem a půl zhruba mi zemřel táta a já se s tím nějak musela poprat. Chtěla jsem sedět sama na obědech k holkám jsem nechtěla , protože by mě akorát litovali a to jsem nechtěla. Tak jsem si seda jednou sama k prázdnýmu stolu a on si za chvilku při sedl. Jenže já spanikařila a taky jsme chtěla sedět sama , takže i když jsem se jídla skoro nedotkla šla jsem ho vrátit a šla pryč. Další den se to opakovalo a já se už dala dohromady a smířila jsme se se strátou otcem. Takhle to pokračovalo , ale už jsem si chodila sednout k holkám a občas , když jsem si odsedla šel za mnou. Myslela jsem , že mě má rád. Když jsem ve škole chyběla a pak jsme přišla volal přes celou chodbu Bára je tu a utíkal ke mě a ze zadu mě vzal za ramena nebo na mě skočil a ptal se mě kde jsem byla. Pomatuju jak mi chválil o oblečení , s když chyběl on ve škole tak mě hned napsal na facebook jestli by se nemohl stavit pro sešity .... Ale pak najednou jako kdyby se stáhnul . Už si ke mě nesedal a má mě jenom jako kamarádku a já to musím tolerovat. Už nikdo nekřičí přes celou chodbu Báro a ani mě nikdo ze zadu neobejme jen občas :( Chybějí mi ty časy.Ale když jsem byla včera smutná přišel ke mě a ruku mi dal na rameno a řekl nebud smutná a mrkl na mě . Jenže tohle nemá cenu . Miluju ho pořád nejde se ho zbavit už celé 3 roky , ale on ne , protože by zkusil ještě nějaký náznak.. No škoda :/ Nikdy na tebe nezapomenu a myslím , že tě ani nepustím nikdy z mý hlavy :) PS: Miluju tě! :) <3

Jako z filmu

(Michaela (20, 23. 2. 2015 19:30)

Přemýšlím jak začít tak začnu takto.Nemám ráda plesy a nikdy by mě tam nikdo nevytáhnul , protože neumím tančit... Ale jednou jsme se s holkama bavili , že by jsme šli na diskotéku a to jsme taky udělali. Jeli jsme ted na diskotéku a tam jsem ho uviděla. Byl to kamarádky bratranec a tak nás seznámila a já jsem si s ním celou noc povídala a vyměnili jsme si čísla a facebook. Pak jsme museli jet už domu... On mě chtěl políbit , ale kamarádka mě zatáhla , že už vážně musíme jít.. :/ Po 3 dnech mě přišla sms a začli jsme si psát jak sms tak i na facebooku :)) Byla jsme ráda a po týdnu jsme vyrazili ven se projít. Během procházky jsme si příjemně povídali a pak si sedli na lavičku chvíli a pak šli domu. Doprovodil mě až domů a pak jsme se rozloučili. Dále jsme si psali a pak mě pozval do kina. Dali jsme si sraz před kinem a šli jsme pak na film a po filmu jsme si šli sednout ještě do restaurace pokecat a dát si něco k jídlu.Když jsme šli domů chytil mě za ruku a já se zastavila a on mě políbil. Bylo to jako sen, protože jsme si to strašně přála a ono se to splnilo... Jsem s ním už rok a půl a miluju ho čím dál tím víc :)

Taneční

(Irena 19, 23. 2. 2015 19:19)

Můj příběh se odehrává v tanečních , když mi bylo sladkých 16. Byla jsem ten typ holky , co chtěla strašně zhubnout , ale nešlo jí to a byla pořád tlustá koule... Šla jsem se kouknout do taneční, sedla jsem si ke stolu , objednala jsem si na baru pití a za chvíli přišli i moje kamarádky, které si přisedli ke mě. Za chvíli přišel kluk pro mojí jednu kamarádku a za zanedlouho další pro moje ostatní kamarádky a tak jsem tam, zůstala sama sedět.. šla jsem na bar a zase zpátky , sama u toho stolu tam seděla , ale! Přišel nějaký kluk jestli by jsem si s ním nezatančila. Já byla štastná , že pro mě někdo přišel tak jsem se zvedla a šla tancovat :) Byla jsem ráda , že mě někdo pozval a po tancování mě pozval na panáka na bar tak jsem šla. Celou dobu jsme se dobře bavili a kamarádky taky.. Každé taneční jsme spolu tančili a když skončili taneční tak jsme chodili na plesy s naší partou 20 lidí :) Byla jsem štastná a asi zamilovaná. Psali jsme si jenže on pak psal mé kamarádce a na plese se pak vykously... Kamarádka nic nevěděla a tak jsem jim to přála a chodili spolu asi 6 měsíců :) Byla jsme za ni ráda, ale já byla neštastná. Řekla jsem si , že takových příběhu můžu prožít kolik jen chci a že nemá smysl být neštatsná a trápit se minulostí a tak jdu hrdě dál :) Přece na mě čeká ten pravý :)

Nejlepší kámoši nebo láska?

(Ila, 3. 12. 2014 21:19)

Roku 2012 jsem začala jezdit s klubem s jiného města na výpravy za kameny. Bylo mi 13, stejně jako dalším 4 klukům, kteří se všichni jmenovali Janci. Dva z nich si mě dost oblíbili a podrželi mě, když jsem to potřebovala. Na jaře 2013 jsem začala chodit s o rok starším klukem z kamenů, protože mě balil a já, naivní, jsem mu na ty řeči skočila. Rozešli jsme se vzájemně v září... Po pár týdnech mi začal chybět, ale když jsem mu napsala, tak se ke mě choval strašně. Rozhodla jsem je mu pomstít... Vybrala jsem si jednoho jeho kámoše (taky z klubu) a začala chodit s ním... Měla jsem o ráda, ale to nestačí. Po půl roce to mezi náma začalo skřípat. Každý podzim jsme jezdili s tím klubem na hory a tak to bylo i letos. S tím klukem jsem chodila necelý rok a už jsem toho měla dost, nerozuměli jsme si vůbec. Rozešla jsem se ním na místě našeho prvního polibku a ještě ten den mi začal dost nadávat ten můj první kluk. Složila jsem se, protože mě zranil na dost citlivých místech. A kdo mě asi tak utěšoval? Janci! Hlavně jeden, ten o 3 měsíce mladší než já. Vždy jsem ho brala jako víc než kámoše, ale to jsem mu nikdy neřekla, abych nepokazila naše přátelství. Jenže jak mě utěšoval, tak se to nějak zvrtlo... Objímal mě, i když nemusel... on to chtěl a já taky... Dali jsme se dohromady, protože jsme si konečně dokázali říct, co k sobě cítíme a já jsem konečně šťastná. Holky radím vám, že i když je to kámoš, tak do něj jděte, pokud cítíte, že je to ten pravý. :)

Láska

(..., 12. 4. 2012 18:20)

Seznámili jsme se když jsem přišla na střední..Byl to jedinej kluk ze třídy kterej se mi líbil a navíc jsem prostě nekoho potřebovala protože to bylo pár dní po rozchodu a potřebovala jsem zapomenout. Nejdřív jsem myslela že s ním budu chvíli, jen abych zpoměla a pak ahoj, ale nestalo se tak. Začaly jsme spolu chodit asi den po mých narozeninách, byly to nádherné dny a chvíle s ním, ale pak jsem se sešla s bývalým a zvrtlo se to..myslela jsem si že se ke mě vrátí když se s ním vyspím tak jsem to udělala..ale byla to chyba. Sice jsme se dohodly že on opustí tamtu a já zase tadytoho a budeme spolu ale on to pak odvolala, tak jsem přišla breky do třídy a tomu svýmu jsem to prostě řekla, byl hodnej a řekl že mi dá další šanci, ale já jí odmítla, po čase jsem toho začala litivat tak jsem mu napsala, pak jedna schůzka a už jsem zase byla s ním :). Byl to už konečně ten pravej vztah, zamilovala jsem se já do něj, on do mě, hádky tam byly taky, ale i přes to jsem ho moc milovala. Jak plinul čas tak jemu došlo že bejt už na celý život s jednou že to není pro něj..Potom jsme jely na školní výlet, tešila jsem se jak malá holka že budu od rána do večera s ním..Ale nevyšlo mi to :(..Sešly jsme se na místě odkud se odjíždělo a když mi dával pusu, dával mi jí s odporem, v automuse a po příjezdu na místo se se mnou nebavil a ignoroval mě, po dvou dnech už jsem to neunesla tak sem za ním šla že tadyto prostě né a že chci rozchod, a on mi řekl že už má skoro týden jinou, ale že nevěděl jak mi to říct, a při tom mi stihl říct že už o tom každej ví, tak jsem šla za spolužačkou s tím co se stalo a ona že to ví a v podstatě se mi vysmála.. Bylo mi to líto, ale tak co, začala jsem si ten sporťák užívat, a věřím tomu že kdyby jsme se spolu nerozešly že si ho tak neužiju :(..Ale stejně mi to trhalo srdce, to že jsem ho měla 2 roky pro sebe a pak ze dne na den jsem musela být bez něj, začaly jsme se asi p měsíci potaji vídat, a přišel čas kdy jsme spolu měli spát u jeho bábiny, jen my dva, ale já kráva dala přednost jinýmu, tím pádem si on v ten den našel jinou a já s tamtím o5 jen nalítla :(..Jsou spolu do teď, on ví co k němu cítím, ale bere mě jen jako kamarádku..Všechno jsem to zvorala jak nejvíc jsem mohla :/..Místama mě i mrzí že se snažím o to aby se spolu rozešli a i přes to že vím že on bez ní šťastnej nebude.. Hold se s tím musím vyrovnat, jinak to už asi nejde, ale v jediný doufám, snad se naše cesty zase jednou spojí :)

Omlouvám se za hrubky :)..jak jsem to cítila tak jsem to psala a nekoukala jsem na pravopis :))

Re: Láska

(Nobody, 26. 6. 2014 17:30)

Hned jak jsem přečetla skoro první větu.. ,,Nejdřív jsem myslela že s ním budu chvíli, jen abych zapomněla a pak ahoj..". To jako vážně? A pak že kluci jsou hajzli. Chodit s někým jen pro zapomenutí? Promiň, ale tohle je vážně moc. Připadá ti to vůči tomu klukovi správné? Je mi z toho špatně.

hedam kluka

(DAŠA , 26. 6. 2014 10:13)

heskiho černo vasiho

Je to on, nebo ne?

(Dee, 5. 2. 2014 18:31)

Někdy na konci září jsme jeli s kapelou do Švýcarska... Už delší dobu jsem byla zamilovaná do nádherného a sympatického kluka, kterého ale nedokážu ani pozdravit. Bouhžel kvůli škole nejel, ale řekla jsem si, že si to užiju tak jako tak :). Všechno bylo v pohodě, vztahy se mezi náma upevnili a tak se stalo, že u nás na pokoji byl do půl třetí kamarád, kterýmu je osmnáct... Smáli jsme se i s kamarádkama asi do jedný a pak odešly zase na jinou "pyžamovou" párty :). Zůstali jsme tam jenom já, kamarádka a on. Chvilku jsme se bavili ve třech, ale pak si kámoška s knížkou vlezla na palandu. Strašně se mi smáli, že jsem lochtivá i na dlani a tak si nějak propůjčil mojí ruku. Jemně mi po ní přejížděl prsty a já už ani nebrala v potaz, že jsem tak šíleně lochtivá. Leželi jsme tam vedle sebe, ruku v ruce, já hlavu na jeho rameni. V tu chvilku vtrhla další spolubydlící pro věci a bylo po romatice. "Asi bych měl jít, co?", zeptal se mě šeptem. "Asi jo," řekla jsem na to inteligentně. Nahoře na palandě to zabublalo smíchy a on mě se slovy"jako miminko"přikryl :). Asi v tu chvíli jsem si ale vzpomněla na toho kluka, do kterýho jsem zamilovaná... Nevěděla jsem, co dělat a tak jsem mu další den řekla, že jsme moc daleko od sebe a to věkově.
Jsou to čtyři měsíce a já si začínam uvědomovat, že jsem asi udělala chybu. Jsem pořád zamilivaná do toho krásnýho kluka, ale zároveň mě něco táhne ke klukovi, se kterým jsem, sice nevinně strávila noc... Není sice hezký, má brejle, ale má mě nejspíš pořád rád...
Ale teď babo raď, odmilovat se jen tak nejde, protože si dot často vyměňujeme pohledy a... a vůbec. A ten druhý, sice ne playboy, ale kluk, co by mě měl rád. Ale teď jenom jestli je to on, nebo ne?

Re: Je to on, nebo ne?

(Bee, 5. 3. 2014 20:36)

Tady nejde nic jiného napsat, než " poslouchej své srdce". Na věku nezáleží, ale je zase pravda, že kdyby si dostatečně milovala toho prvního, nezamilovala by ses do toho druhého. Na tom asi něco bude ne? A když ho nedokážeš ani pozdravit, nemůžeš vědět jak by se k tobě choval. V lásce na věku nezáleží a jestli tě má ten, se kterým si strávila noc rád, nebo si s tebou jen hrál(to musíš zjistit sama). rád a ty jeho taky, pak jdi do toho a zkus si to :) třeba z toho bude něco víc.

Re: Re: Je to on, nebo ne?

(Dee, 9. 3. 2014 20:57)

V tu dobu jsem do kluka byla zamilovaná asi půl roku. Každopádně, teď se všechno začíná zostřovat, ten co se do mě zamiloval se nejspíš odmiloval a je jenom kamarád a ten druhý... to se uvidí :).

neuvěřitelný příběh

(lenn, 22. 1. 2014 19:53)

Jednou jsem slyšela příběh. Byl tak krásný, že po uslyšení jsem začala brečet. Bylo to za komunismu. Dívce bylo 14 a chlapci 22 let. Dívka dokončila základní školu a šla na pouťovou zábavu, kde potkala chlapce. Prvně si povídali, poté si sdělili adresy. O pár dní déle chlapec poslal dívce zamilovaný dopis a tak to bylo i nadále. Chlapec jezdil na staré motorce za dívkou 30 km tam, 30 km zpátky. Věkový rozdíl nehrál žádné meze a dívka i chlapec byli šťastní. Když ale chlapec musel odejít na 2 roky na vojnu, dívka byla nešťastná. Musela čekat 2 roky, ale vydržela to. Posílali si dopisy, byli zamilovaní. Když dívce bylo 19 a chlapci 26 vzali se. Měli spolu nejprve syna, poté zase syna a poté dceru. A jak to spolu zvládli ? Teď je dívce 70 let a chlapci 77. Žijí spokojený život s vnukem a 4 vnučkami. Té nejmladší je 2 roky. Dívka, jinak řečeno babička:) letoš oslavila 70 let a nemůže být šťastnější. Když mi babička tento příběh vyprávěla, brečela jsem, jak moc je to dojemné. Chtěla bych také prožít takový život, s první láskou. " I po těch 56 letech ho stále miluji." Řekla mi.
Já jsem zamilovaná do kluka, kterého jsem nikdy osobně neviděla, jen přes fotky. Není nijak extra hezký, ale co. Vždy se najde někdo kdo bude pomlouvat a drbat. Ale na vzhledu u pravé lásky nezáleží. Je strašně milý, pozorný a vždy mi zlepší náladu. Chystáme se sejít. Je mi 15 let a jemu 21. Znám ho 2 roky přes internet a vždy to bylo jen takové " nevinné dopisování ". Říkejte si co chcete, že láska přes internet nejde, ale internet je místo, kde se zamilujete do druhého kvůli jemu samému, nebo tomu kým doopravdy je a né kvůli vzhledu, nebo penězům. Mám v něm dostatečnou důvěru a doufám, že jednou spolu prožijeme život jako moje babička a děda.

Jeden ze sta

(Dáda, 17. 1. 2014 19:22)

Pamatuješ na ty krásný společný chvilky .. Bylo Ti 14, mě 16 .. ale mě to nevadilo.. Byl si totiž největší romantik a gentleman, kterýho jsem poznala .. Myslela jsem na Tebe vážně každou noc .. Když si mě chytil za ruku, lehl si vedle mě, objal mě, políbil mě .. Byla jsem v sedmým nebi .. Naše dlouhý procházky lesem, koupání se v létě u řeky, MOJE „výhra“ ve fotbálku, naše lusknutí prstů a tvoje, vždy romantický PS. Miluju Tě .. Když jsme hráli flašku a já jen kvůli Tobě skončila málem nahá.. Ty si ale věděl, že jsem se nechtěla líbat s nikým jiným, než by si byl Ty.. Byl si někdo, kdo měl V.I.P. kartu a já ho k sobě pustila .. Vím, jsou to jen slova na obrazovce ale ty slova jdou od srdce, od srdce někoho, kdo Tě miloval.. Miloval ale bohužel zranil. Ano, byla jsem to já, kdo odešel .. Odešel v domnění, že bude mít někoho jinýho .. Lepšího, nadanějšího, romantičtějšího ..? To nevím ale vím, že to byla hodně velká chyba .. Chyba, za kterou jsem zaplatila .. Zaplatila tebou a ano, pokaždý, když nato myslím, tak mě stékají slzy .. Můžu si zato sama .. a chápu, jak moc Tě to muselo bolet .. Já to pocítila až teď a lituju všeho .. „Vrátit čas ..? Jak by bylo všechno jednodušší ..“
• Jednou přijde chvíle, kdy se vaše cesty rozejdou.Každý si vybere tu svou v naději, že se zase spojí.A najednou pochopíš, že všechno skončilo.Ve skutečnosti jen nemůžeš vrátit minulost.V tom okamžiku si uvědomíš, že některé věci se stávají jen jednou v životě. Bez ohledu na to, jak moc se budeš snažit to pocítit znovu...

Rozdrcené srdce

(Smajlík, 12. 1. 2014 15:49)

Jednou jsem šla jen tak městem a přemýšlela o tom, že všechny spolužačky mají kluka. Jenže oni s těmi kluky nechodili proto,že by byli zamilované ale proto, aby ostatním přišli cool. Pak se mi smáli že nemám kluka. Ale já jsem nechtěla mít kluka jen abych byla cool, já jsem chtěla někoho, koho budu opravdu milovat. Koukla jsem se na hodinky a musela rychle pádit na kroužek. Ve dveřích jsem narazila do jednoho kluka. Zvedla jsem hlavu a koukla se do jeho očí. Zalilo mě horko, pak zima a v břiše mi poletovali motýli.Ach. já se zamilovala a to v plné síle. Odstoupila jsem od něj. Ahojky. řekl. čau, sorry že jsem do tebe narazila. Já..já ti....ti to vy..vynahradím. Vykoktala jsem ze sebe. ty si mi to vynahradila už jen tím že ses na mě usmála. řekl a šibalsky na mě mrkl. Pak jsme si povídali a nakonec jsme si vyměnili číslo a domluvili si schůzku. Sice jsem šla pozdě na kroužek ale jinak jsem byla v sedmém nebi. Rande proběhlo suprově. Začali jsme spolu chodit.Vše bylo ok a najednou už jsme spolu 2 roky. Byli jsme spolu 2 roky, tak jsem se Chystala se na naše výročí. Když jsem byla ok vyšla jsem a dorazila jsem do podniku kde jsme rande měli o čtvrt hodinky dřív. Pohled mi zlouzl na pohled ke stolu v rohu. A tam seděl on líbal jinou holku. Když se od sebe odtrhli říkal jí to samé co říkal mě. V břiše se mi roztříštil kus ledu a dech se mi zastavil. Doslova. začala jsem se dusit a museli mě odvést do nemocnice. ALE MÉ SRDCE NEVYLÉČILI. On se pak s rodinou odstěhoval pryč než jsme spolu vůbec stihli mluvit. Ale s tou holkou kterou líbal v restauraci se loučil. Vyděla jsem to z okna. Chtěla jsem zpáchat sebevraždu ale rodiče mi to rozmluvili. Už je to rok a já do dnes pravidelně každý den brečím a srdce mám rozdrcené na milion kousků. Milovala jsem ho nejvíc na celím světě a on udělal tohle. Už nikdy nechci kluky vidět.

Byla to cena za můj život

(#I, 15. 12. 2013 9:03)

Do smrti nezapomenu na tenhle zdánlivě obyčejný den. Pamatuju si ho ve všech detailech. Bylo léto. Moje nejlepší kamarádka Kristýnka mě pozvala na jednu akci, byla to sportovně založená akce organizovaná mistry ve svém oboru(z důvodu anonymity nebudu konkretizovat). Když jsme přišly na místo, nešlo si nevšimnout hlavního organizátora-neskutečně namakanej prototyp dokonalosti, ve mě ale vyvolal mnohem víc pocitů.... Je to jako východ slunce, jako voda v poušti, je to jako se znova narodit. Když mi Kiki oznámila, že má holku, uzavřela jsem svoje pocity do platonie a zkoušela neřešit. Šlo to. Asi o měsíc později mi 'kamarád' napsal, jestli bych nešla na hokej, vzala jsem tedy Kristýnku a šly jsme. Na hokej přišla jeho holka a asi o 5minut po ní i on. Sedl si za mnou a za Kiki a bavil se s námi. Byla jsem v absolutní fascinaci. Jako by tušil, řekl mi, že mu připomínám nejhezčí holku kterou znám, jenže jsem hezčí. Ten den můj platonický postoj změnil. Ještě ten večer jsem mu napsala a začalo to. Byl to běh na dlouhou trať. Psali jsme si den co den, byla jsem nadšená. Jednou odpoledne mi napsal jestli půjdu do tělky, že je tam informační schůzka s jejich kroužkem. Šla jsem. Bavili jsme se spolu, viděla jsem jeho oči, úsměv a věděla jsem, že ho miluju. Na kroužek jsem začala chodit. Potkávali jsme se na kroužku, psali jsme si, proběhlo i několik venků já on a Kristýnka. Zažila jsem jeho objetí, znala
jeho vůni a láska rostla. Jednou jsme si s
Kiki zorganizovaly kalbičku a Kiki zařídila,
aby tam byl taky. Bylo to v pátek večer,
měli jsme sraz u stopu. Když přišel, neměl dobrou náladu. Měl problémy se svou holkou. Utěšovala jsem ho. Když jsme se opili a 'bohužel' i zhulili, odcházely moje zábrany, lepila jsem se k němu, on mě objímal a v dírách v plotu jsem viděla srdíčka. Byly to jedny z nejkrásnějších okamžiků v životě. Jeho ruka sjížděla z mých zad na zadek. Moc dobře jsem si to uvědomovala a nechala jsem ho. Nedošlo k ničemu závažnýmu. Musely jsme s Kristýnkou jít. Další ráno mi napsal, jestli
jsem v pohodě a jestli půjdu ven. Šla jsem a
všechno se opakovalo, jenže bez Kiki.
Rozešel se svou holkou. Zhulili jsme se a
zeptal se mě. Smála jsem se a všechno
jsem mu řekla. Začali jsme spolu chodit. To
líbání, ty intmnosti, ten pocit jít s ním za ruku na kroužek jako jeho holka, slyšet od něj:'miluju tě.' Bylo to dokonalý. Jenže nic
netrvá věčně. Začaly problémy a bohužel i rozchod. Den po rozchodu jsem ho viděla jít za ruku s holkou s kterou chodil předemnou. Zlomilo mě to. Nemohla jsem jíst, spát, smát se. Jenže to nebyl konec, jednou mi napsal, omlouval se mi, rozešel se s ní a pozval mě ven. Venku jsme se dali zase dohromady a všechno začlo znovu, zase jsem žila. Líbání, intimnosti, jeho vůně, oči, úsměv, hlas a prostě on. A pak....zze dne na den se všechno změnilo, rozešli jsme se. Snad mu je líp, ale já mám díru v hrudi a doufám, že mi ji zalepí. Chci umřít v klidu.


Re: Byla to cena za můj život

(Gabča, 6. 1. 2014 6:56)

Ty jo,je mi tě líto :( to může celkem bolet!